Družina našich Vlčat a Světlušek skončila na krásném sedmém místě...


Sešli jsme se hrooozně moc brzy ráno na nádraží Ostrava - Svinov. Vlakem jsme dojeli až do Zlatých Hor, kde se závod konal. Z nádraží jsme šli asi 2 km na místo konání závodu, což byl krásně zapadlý kout světa mezi kopci, hned vedle skanzenu bývalých zlatorudných dolů. Vybalili jsme si věci, postavili stany a šli na nástup. Naše děcka si vylosovaly číslo 19, takže jsme měli chvíli na vyblbnutí před startem. Tu chvíli jsme vyplnili kreslením vlajek na látku, rýžováním zlata, pojídáním nanuků a hraním si s pískem. Odpoledne se naše družina vydala na závodní okruh po lese. Ten trval asi 2 hodiny, během nichž děcka musely plnit spoustu různých úkolů. Když doběhly, dali jsme si večeři (výborný gulášek od pořadatelů) a pak si zahráli beach-ball společně s Vlčaty od Strážců a pár dalšími skauty. Večer byl táborák, při kterém náš oddíl zaujal, v Modrém Šípu velice populární, písní "My tu neřveme!!!". Snažili jsme se do ní zapojit i ostatní střediska, ale nějak nebyli schopní se sjednotit, málo křičeli a kazili to... na tuhle píseň zkrátka jen tak někdo nemá :-). Po večerce jsme všichni rychle usnuli. Však aby taky ne, vždyť jsme toho za celý den měli v nohách moc a moc.

Po bezmračné noci, při které šlo vidět asi tak miliard hvězd, nás čekalo, jak to tak bývá, ráno. Přes noc nikdo nezmrzl. Nejprve jsme si udělali rozcvičku (jen takovou lehčí, na protažení, žádné šílenosti s utíkáním se nekonaly), pak jsme se dlouho věnovali ranní hygieně a ještě déle snídani. No a pak už byl jen nástup, kde jsme zjistili (jak už bylo řečeno), že jsme teda nakonec skončili 7. z 13 družin v naší kategorii, po něm jsme sbalili pár posledních švestek, zakřičeli Botato, božajo atd.. a šli na vlak.

Byla to super výprava, vyšlo nám (až na to nevyhrané první místo, ale stejně, až do Litvínova na celostátní bychom stejně nejeli, takže žádná škoda... ) všechno, počasí, příroda i zážitky, prostě bylo fajn.

V pátek jsme sešli na nádraží Svinov. Jeli jsme vlakem. Dojeli jsme do Děhylova. Pak jsme šli pešky na hlučínskou štěrkovnu. Jak jsme přijeli začali jsme stavět stany. Večer jsme se dívali na různá videa oddílů. V sobotu ráno byla rozcvička a na jejím konci jsme šli do vody. Potom přišlo na řada zahájení. Řekli nám, že dlouhé a krátké písknutí znamená nástup. Dopoledne jsme hráli hry na lodích. Skoro všem byla zima a potom začalo pršet. Tak byl rozchod a šli jsme do stanu, aby nám nebyla zima. Na oběd byla slepičí polévka. Odpoledne zase začaly hry. Večer byla bojovka, kde jsme museli nosit zapálené svíčky ke svému vedoucímu. Svíčka nám nesměla zhasnout. Ráno byla rozcvička, ale pár našich kluků tam nešlo. Po snídani byly závody na vodě. Pak jsme si zahráli fotbálek. Potom přišla velká soutěž, kde bylo 7 úkolů, které se plnily. Po obědě bylo vyhodnocení. Když jsme šli na vlak docela jsme spěchali, ale stihli jsme ho. Na Svinově jsme se rozloučili pokřikem a byl rozchod.

Vypravili jsme se na Malou Fatru. Nasedli jsme v osazení Natan, Veverák, Verča, Oko a Smíchus. Ve Vrútkách nás čekal Depe a svým autem nás odvozil na Medvědí louku u Vrícka. Prohlédli jsme si louku, na které se v letech 1989 až 1992 konaly oddílové tábory. Snažli jsme se určit, kde dříve stály týpka a táborové stavby. Zahráli jsme si házení na kámen. Protože začlo pršet, postali jsme stany. Naštěstí déšť netrval dlouho. Večer jsme si rozdělali oheň a Verča opekla na kamenech maso.
V neděli ráno odjel Depe a my se za krásného počasí vydali na Klak. Cestou jsme se podívali na vodopád. Na vrchol (1351 m.n.m.) jsme vyšli kolem poledne. Další cesta vedla po hřebenu Malé Fatry. Kolem pěšiny bylo množství Medvědího česneku, který nádherně voněl. Odpoledne začlo trochu pršet. Po chvíli se déšť změnil na kroupy. Naštěstí to trvalo jen chvíli. V sedle pod Úplazom nás čekala Borůvka. Společně jsme došli do sedla pod Hilickou Kyčerou. Postavili jsme stany, našli studánku a pustili se do vaření. Povídali jsme si dokud nás únava nepřemohla. Zalezli jsme do stanů a přišla krátká bouřka. Skoro celou noc pršelo.
V pondělí nás přivítala mlha, ale oproti předpovědi nepršelo. První cílem bylo vyjít na Hnilickou Kyčeru. Prudký kopec a bahno udělaly výstup hodně náročný, ale zvládli jsme to. Celý den jsme šli v mracích. Oproti minulým dnům se dost ochladilo. Odpoledne bylo dokonce jen 8 stupňů. Došli jsme na Horní louky. Tam jsme se domluvili, že dál už nepůjdeme a sestoupíme do údolí. Scházeli jsme prudkým svahem a došli až do bývalých lázní Kunerád. Tam jsme postavili stany, vykoupali se v potoce a uvařili si večeři.
Úterý ráno nás přivítalo sluníčko. Dokonce se i dost oteplilo. Vydali jsme se do Rajeckýc Teplic na vlak.

Pohyb, ale i příprava na ZVaS. Zprvu jsme si zahráli pár her, ale jelikož se blížil Závod Vlčat a Světlušek tak jsme trénovali vědomosti a dovednosti nejen na družinovkách ale i v tělocvičně. Dnes jsme probirali zdravovědu a dětem to velice šlo. Poté jsme si zahráli něco klidnějšího a vydali se domů.

Žádné skauty v šátku jsem nepotkala, tedy krom Žabky a Smíchuse, což je celkem škoda. :(

Tradiční výprava k mohyle. Sešli jsme se v celkovém počtu 14 lidí a tak jsme nemeškali, koupili lístky a vydali se do Frýdlantu nad Ostravicí, odkud jsme pokračovali přes Malenovice na Hradovou, kde jsme posvačili. Naneštěstí pro nás začalo mrholit, ale nám to nevadilo. Máme přece pláštěnky. Po 2 kilometrech od Hradové jsme došli k mohyle těsně před slavnostním zahájením. Zhlédli jsme bratry oceněné vyznamenáním, položili své kameny a vydali se na teplou polívku ke Zbujovi. Část cesty vedla sněhem, ale všichni v pořádku došli, nsjedli se a pokračovali jsme do Ostravice, odkud jsme se vydali domů. Počasí nám malinko nepřálo, ale i tak jsme se nedali a všichni tuto výpravu zvládli.

Do klubovny přišlo sedm kluků, Natan a Míša. Vytřeli jsme kuchyňku, umyli okna v dolní klubovně a na WC. Konečně jsme celkem dokončili úklid všech místností.

Děkujeme všem rodičům, kteří přišli do naši klubovny a těšíme se na další setkání.

Pátek. Klubovní pátek. Sešli jsme se v klubovně v počtu asi 17 dětí, zahráli si stolní hry a zkoukli film Rio.

Toto Vítání jara bylo naprosto netradiční. Vyrazili jsme do nejvýchodnější obce v republice, která se jmenuje Hrčava. Z Mostů u Jablůnkova jsme šli směrem k Trojmezí - hranici mezi Českem, Polskem a Slovenskem. Poprvé jsme byli během vítání v Polsku a Morénu Zimovou jsme odsoudili a spálili na Slovensku a ještě k tomu pod střechou.