Další fotky od:
Ronyho

Na této akci mi poněkud zvlášť záleželo, protože se konala u mě na chatě. Proto mě taky poněkud naštvalo, když se nás na nádraží sešla jen hrstka (já-Libuše, Keďa, Šátek, Pitris, Hejkal, Karlos, Filip, Fíkus a návštěva od vodaček Fretka). I přesto jsme vyrazili v této malé skupince vlakem směrem na Vítkov. Ve Vítkově jsme byli až za tmy a to byla ještě cesta před námi. Přesto jsme neohroženě vyrazili na cestu. Cesta nebyla nejkratší a místy jsme museli překonávat nečekané přírodní překážky jako třeba kořeny, které se schválně pletli pod nohy. Cestu nám alespoň trochu usnadnil můj strejda, který nás se svým autem (ve kterém nám vezl zásoby vody) potkal v půli cesty a vzal těm mladším batohy. Večer už pokročil, když jsme zdárně dorazili na chatu. Chvíli trvalo než se pořádně vytopila, ale pak už začla ta správná výpravová pohoda, kdy jsme seděli u hořících kamen, byl uvařený čaj a hrálo se na kytaru a zpívalo. Už téměř v noci pak ještě dorazil Natan, ale brzy po jeho příchodu jsme šli spát.

Ráno nás samozřejmě probral Natan a to tak, že nás fotil jak jsme ve spacácích, takže jeho „příjemné“ volání Budíček, vstávat! doplnil ještě blesk s foťáku. A čím jiným začít ráno než rozcvičkou. Ploužili jsme se jako mrtvoly, než jsme se pořádně rozhýbali, ale to už je zvyk. Pak jsme se vrhli na společnou snídani a po ní nám Natan vysvětlil pravidla hry, která byla původně určena pro družiny, ale kvůli malému počtu se předělala na hru pro jednotlivce. Natan vytvořil obří herní plán složený z mnoha ostrovů (s různou bodovou hodnotou). Cílem bylo postupně ostrovy obsazovat a získávat tím body. Aby člověk mohl obsadit ostrov, potřeboval ovšem jiné body a ty mohl získat jen výhrami v soutěžích. Tak se rozjel maraton různých her a soutěžích ve všech oblastech. Vyzkoušeli jsme si dovednosti, postřeh, zručnost, paměť atd.

Neseděli jsme samozřejmě jenom v chatě, kromě her venku jsme se odpoledne vydali k nedalekému starému mlýnu. I u něj proběhla série her a samozřejmě nechyběla ani oblíbená šátkova schovka. Večer jsme vyhodnotili paměťovou soutěž (každý si měl zapamatovat část básně v lakotštině-jazyk severoamerických indiánů) a samozřejmě se zase zpívalo a hrálo a pil čaj.

Ani druhé ráno se neobešlo bez budíčku a rozcvičky. Po snídani už jsme si začali trochu balit, ale jinak hry samozřejmě pokračovali dál. Jednou z hlavních her toho dne byl velký uzlařský souboj, ve kterém nás hlavně potěšilo, že se nám podařilo porazit Fretku. Ta totiž jako zástupce vodáků měla obhájit jejich chvalozpěvy na vlastní schopnosti v uzlování, ale nějak se jí to nepovedlo a i přes docela dobrý výsledek na první místo nedosáhla. Když se blížilo poledne, museli jsme už definitivně sbalit všechny věci. Ještě jsme se naobědvali, uklidili chatu a pak jsme se vydali zpět do Vítkova na vlak. Ve Vítkově jsme měli nějaký čas a tak jsme zapadli do tamní cukrárny na náměstí a v ní vykoupili, co se dalo. Taky proběhlo vyhlášení výsledků soutěže. Pak jsme se už jen vydali do kopce na nádraží a odjeli vlakem zase zpátky domů.


Další fotky od:
Natana
Ronyho

Hra se konala v centru Štramberka a probíhala v rámci rádcovského kurzu, který naše středisko pro ostatní pořádalo. Dojeli jsme vlakem do Štramberka již za tmy. Došli jsme na náměstí, v klubovně místních skautů jsme si nechali věci, rozdělili na tři skupiny a začali hrát. Z vítězství se radovalo Hejkalovo družstvo, před družstvem Libuše a Pitrise.

Přestože byla tělocvična i týden předem, v rámci rádcovského kurzu, uspořádali jsme podle plánu i tuhle. Kupodivu to nikomu moc nevadilo a přišlo nás docela dost: Libuše, Keďa, Šátek, Olin, Kejmil, Mikro, Dušan, Jarda, Filip, Karlos, Hejkal a jako host z dívčího oddílu nás navštívila Hobita.

Neporušili jsme tradici a začli jsme vybíjenou s florbalkama. Pak jsme se rozdělili do týmu a hrál se florbal. Návštěva Hobity se nám náramně hodila, protože počtově zapadala do rozřazení týmů a tak jsme ji hned postavili do brány. Potom, co jsme odehráli dvakrát systém zápasů každý s každým jsme změnili sport a hrál se fotbal. Po hodině a půl jsme se zpocení a udýchaní odebrali do šaten.

Akce v tělocvičně proběhla společně s rádcovským kurzem. Z našeho oddílu byla účast opět dost slabá. Celkově se nás v tělocvičně sešlo pouze 15. Zahráli jsme si vybíjenou s dřepem, hoňku robotů, hoňku postižených, fotbálek dvojic, na pontony, krábí fotbal a hokej rukama.

Po třech letech se celé naše středisko vypravilo do Prahy. Celkem nás bylo 47 a spali jsme opět ve skautské klubovně nedaleko vysílače na Žižkově. Prohlédli jsme si památky, navštívili skvělou ZOO, zašli na bazén, s dívčí trojkou jsme si zahráli bojovku, prohlédli si noční Prahu, někteří se mačkali na vojenské přehlídce... Vlčata a světlušky:
První den, po ranním šoku (vlak jel děsně brzoooo) jsme se ubytovali na Žižkově v klubovnách skautů a po oddílech jsme se vydali do centra. My s vlčaty jsme šli na Václavák, na Staromák a pak do muzea voskových figurín. Dneska (tj.neděle) jsme dopoledne trávili v nádherné pražské zoo a pak jsme se šli najíst do klubovny. Večer Vašek a Kešu nachystali hru v okolí klubovny. Hra končila u vysílače, takže jsme viděli večerní Prahu z vysílače. Bohužel ale ne úplně nejlépe, protože se nad Prahou za chvíli, po našem příchodu, rozprostřela mlha. Teď už pomalu všichni usínají. Depe

Další fotografie:
od Natana
od Fikuse

Tajná služba zjistila, že z tajných vojenských laboratoří byl odcizen nový velice důležitý procesor. Byla vyhlášená pohotovost a všichni agenti museli najít součástku dřív než se k nim dostanou nepovolané osoby. Nejprve bylo nutné najít podle velmi nejasné a nepřesné mapy šest nastražených bomb. Vybraní pyrotechnici museli přestřihnout správné dráty a zneškodnit nebezpečné plastické trhaviny. Mezi tím bylo potřeba stále dávat pozor na cizí špiony a teroristy.