Aneb zpátky do minulosti... Nevím, jestli si děti mysleli, že na ně v muzeu něco vybafne, ale 2 stateční se načli-Lenča a Zoubek. Od klubovny jsme se vydali co centra, kde jsme po cestě do muzea narazili na Klíčovou sochu-tedy sochu z klíčů, kterých bylo asi 81 000. Pokochali jsme se pohledem na nevšední umění a pokračovali jsme cestou o muzea. V muzeu jsme nejprve navštívili stálou expozici, kde jsme viděli jaké možné nádobí, zbraně, svazky knih, ale i nábytek byly nalezeny, nebo jseou nějak spjaty s Ostravskem. Ovšem hlavním cílem naší výpravy byl Jan Lucemburský, na jehož expozici jsme čekali asi třičtvrtě hodiny, protože se do místnosti, kde byly exponáty vystaveny, muselo vstupovat jen v omezeném počtu. A tak jsme čekali a čekali až jsme se konečně dočkali. Prošli jsme kolem ochranky do mírně osvětlené chladné místnosti, kde na nás čekali klenoty Jana Lucemburského a jeho ženy-koruny, žezla, náhrdelníky, šperkovnice, prstýnky a mnoho dalších. Dokonce jsme měli možnost prolistovat si dobovým zpěvníkem, který byl opravdu nádherně zdobený. Když jsme se dokochali, vydali se do šatny pro věci a pak na tramvaj a domů.