Tradiční akce na lodích. Letos nám nepřálo moc počasí. Chladno a občas déšť. My však přece nejsme z cukru a něco vydržíme. Sobota:
Počasí nic moc. Občas déšť a celý den celkem chladno. Nejsme však žádné padavky a něco vydržíme. Navíc trochu vodu ještě nikomu neuškodilo. Všichni účastníci rozdělili na posádky a začaly soutěže na lodích i na pevnině.

Neděle:
Večerní oheň, noční hra a hlavně ranní déšť "donutily" kluky vstávat až pozdě. Ranní nástup byl až po desáté hodině. Pak následovaly další hry do soutěže posádek. Vzhledem k počasí se soutěže odehrávaly na pevnině. Po obědě jsme si šli zahrát úsek Stopaře. Pršelo, a tak jsme se schovali pod stříškou. Nakonec se počasí trochu umoudřilo a přestalo pršet. Tak se pár nadšenců vydalo na lodě.

Pondělí:
Kvůli špatnému počasí odjela v neděli nebo v pondělí ráno spousta lidí, a tak to na Tiku vypadalo nějak mrtvě. Vlastně jsme se modlili, ať je aspoň pondělí pěkné, protože jsme se s vodáky domluvili, že pokud bude stejně hnusné počasí, jako v neděli, tak to prostě skončíme. Naštěstí se udělalo pěkně, a tak se během dne začal počet účastníků zase navyšovat. Co se týče našeho oddílu přijel aspoň na tento jediný den Rony. Mimo jiné taky přijelo naše "adoptované dítě z Polanky", tedy CinCin a nějací další dva lidé z Polanky. S vodáky jsme si dali několik utkání. Dopoledne jsme si zahráli softbal a fotbal (obojí jsme vyhráli) a odpoledne pak frisbee (v něm jsme byli sice poraženi, ale jen těsně). Večer byl pak závěrečný táborák.

Další fotky:http://kunik.rajce.idnes.cz/Trochu_Tiku_v_Atlantiku/

Naše oblíbená hláška před tímto závodem byla, že vlastně jedeme "obhajovat titul". Byla to ovšem jen silně ironická poznámka a opravdu nikdo nekalkuloval s tím, že by jsme snad mohli vyhrát. To, že se tak stalo, tedy překvapilo nejspíš naprosto všechny.";"Už před závodem jsem si začínal říkat, že to asi bude dost průšvih. Potom, co se mě Depe jen tak mezi řečí při čekání na tramvaj zeptal, jestli máme vlajku, poněkud jsem znervózněl. Ne, lépe řečeno jsem málem dostal infarkt, protože jsem si byl téměř 100% jistý, že ji nikdo nevezme. No to byla opravdu dobrá zpráva do začátku.

Další dobrou zpráva bylo, že na závod, kde se kontroluje téměř každé smítko na kroji, si skoro všichni zapomněli turbánky. A tak jsem před závodem trávil několik minut vázáním několika uzlů dobrého skutku. Také mě poněkud vyvedlo z míry, když jsem zjistil, že se od minulého ročníku naprosto změnila pravidla, s čímž jsem ovšem poněkud nepočítal. To celé naprosto dokreslovalo mozaiku mých představ o tom jaký bude letošní ročník průšvih, a že pokud budeme aspoň předposlední, budem opravdu rádi.

A v této náladě jsem vyjel s celou družinou tramvají č.5 ze startu. Protože všichni, co tou tramvají jeli, měli namířeno do Zátiší, kde mělo být velké množství úkolů, rozhodl jsem se, že vystoupíme v Dolní Lhotě a půjdeme na vrchol Horník, kde měl stanoviště Vědec a Kolombo, za prvé proto, že jsem si říkal, že bude fajn vidět ze začátku nějakou známou tvář, a za druhé, že když se nehraje na čas, ale je prostě daný limit na vrácení do cíle, tak nemá smysl někde čekat.

Cesta na Horník byla celkem poklidná. Sice ani nikdo z místních netušil, kde ten kopec je, a můj dokonalý orientační "smysl" zase zapracoval, takže jsme si to stanoviště na Horníku obešli pěkně do kolečka, ale jinak bylo vše v nejlepším pořádku. Vědec s Kolombem nás uvítali poněkud překvapeně, protože nečekali, že se k nim někdo potáhne už tak brzo, ovšem velmi rychle se vzpamatovali a představili nám první úkol. Šlo o simulaci situace, kdy před námi je nepřekročitelná prudká řeka a my ji máme bez namočení přejít. Naše idea byla postavit jakoby hráz, ovšem v tak krátkém časovém limitu se nám to pravda nepovedlo a tak jsme nakonec dostali jen 5 bodů ze 100. Naprosto dokonalý začátek soutěže.

Z Horníku jsme se vydali dále směrem Zátiší. Cestou jsme potkali týmy, které odtamtud odcházeli, a když jsme tam přišli bylo tam už prázdno. Na tomto stanovišti se měla družina rozdělit a každý člen si měl vybrat jednu oblast (logika, jazykový cit, umění, příroda, zručnost, historie), kde si myslel, že bude nejlepší a v ní soutěžit. Na mě skončilo umění, do kterého se celkem nikdo nehrnul. To se mi celkem povedlo, získal jsem plný počet bodů. To samé se povedlo i Hejkalovi, který soutěžil v oblasti historie. Sice napoprvé dostal "jen" 47 z 50 bodů, ale otázka, která mu nebyla obodována byla velmi sporná a nakonec byla jeho dopověď uznána. Ze Zátiší naše cesta vedla do Krásného pole a odtamtud k nějakému mlýnu. Ten se nám kupodivu povedlo celkem bez problémů najít. Na tomto stanovišti se procvičovala taktéž historie, tentokráte ovšem skautská. Až na to, že jsem zde zapomněl blok, jsme i toto stanoviště celkem bez problémů zvládli.

Po tomto stanovišti jsme se rozhodli dále pokračovat směrem na Vřesinu, k nějakému rybníčku, kde mělo být další stanoviště. Zde jsme měli prokázat naše znalosti zdravovědy. Musím říct, že mi tentokrát přišla zdravověda mnohem lehčí než na předchozích ročnících. Měli jsme ošetřit člověka, co se opařil horkou vodou, a když chtěl doběhnout k rybníku, aby se zchladil, zvrtl si kotník. Nešlo o žádná složitá zranění, takže jsme se s tím vypořádali docela dobře. Odtamtud jsme se rozhodli jít dále směrem Mexiko, kde mělo být další stanoviště. Cesta k Mexiku byla poněkud delší a já čím dál častěji poněkud nervózně koukal na hodinky, protože jsem začínal cítit, že asi nemáme šanci stihnout všechna stanoviště. Dorazili jsme k Mexiku, ale stanoviště nikde, prostě nic. Hledali jsme všemi směry, ptali se všech v okolí, ale prostě nic. Dokonce jsme byli donuceni zavolat na "ústředí", ale ani to nám moc nepomohlo. Prostě mapa nás neustále "zrazovala". Nakonec jsme se rozhodli to vzdát a jít do Vřesiny a tam pokračovat. Ve chvíli kdy jsme po cestě do Vřesiny sešli z kopce, na kterém je Mexiko, čekal nás šok. U cesty stál Mates (ze Strážců) a volal na nás: "No fajn, konečně někdo jde." Byli jsme opravdu rozčarováni, tohle jsme opravdu nečekali. Na tomto stanovišti šlo o to, že byl jeden určen jako navigátor (v našem případě Mikro) a zbytek měl postupně přejít poslepu, bez dotyku země po lanovém žebříku zavěšeném ve vzduchu. I toto stanoviště jsme zvládli celkem bez větších problémů. ( poněkud se mi už klíží víčka, a tak zbytek naší opravdu svérázné cesty k vítězství popíšu zítra...jinak fotky z této akce najdete na http://kunik.rajce.idnes.cz/Svojsikuv_zavod/ )

Tělocvična proběhla celkem tradičně nejdříve vybíjená s florbalakama a pak pouze florbal lakros se nekonal z důvodu nedostatku lakrosek škoda.

V pátek odpoledne proběhl okresní sněm Junáka. Za naše středisko se jej zúčastnili: Depe, Borůvka, Verča a Natan. Bylo voleno vedení okresní rady na další tři roky. Z našeho (malého) střediska byli zvoleni tři lidé: Depe jako místopředseda okresní rady, Borůvka jako členka revizní komise a Natan jako volený člen okresní rady.
Na začátku sněmu byly předána skautská vyznamenání medajle svatého Jiří. Stříbrný stupeň obdržela Viki ze Strážců, bronzový stupeň získal Depe a Natan.

Začalo to velmi podivně. Při zpáteční cestě ze sobotní výpravy mi Rony oznámil, že mám ve středu přijít do klubovny, abychom se domluvili stran družinovek. Čekal jsem nějaký problém. Ve středu jsem se před cyklistickým tréninkem vypravil do klubovny, abych se dozvěděl, o co se jedná. Dojel jsem ke klubovně, zabouchnuté dveře, klepu na okno a jsem milostivě puštěn dovnitř. Tam mě čekalo obrovské překvapení. Kluci v krojových tričkách a zpěv "Happy birthday", dort, balónky a občerstvení. Byl jsem skutečně překvapen a hodně potěšen. Vůbec jsem to nečekal. Všem MOC děkuji!!! Dort byl skvělý (moc děkuji Kešuové mamince). Jediný problém byl, že jsem jej v krku cítil ještě půl tréninku!
Další fotky najdete na adrese: http://kunik.rajce.idnes.cz/

Stejně jako loni jsme vyrazili spát k Jadranu. Noc byla jasná a celkem teplá. V sobotu jsme počkali na Hejkala a Libuši. Na hradové jsme si zahráli hry a pak vyrazili na Ivančenu a vrchol Lysé hory. 21:05 zalézáme do spacáku. Jsme u Jadranu, obloha je jasná a hvězdičky září. Šátek udivuje ostatní jiskřením. Doufám, že od jeho jiskřiček nechytne okolní les :)
Péťa, Pavel, Kešu, Kolombo, Rony, Vědec, Klára, Míša, Šátek a Natan vám přejí dobrou noc.

9:10 přesunuli jsme se na Hradovou, je celkem kosa. V noci bylo teplo a jasno. Kolem se začínají trousit další oddíly. Dorazili Hejkal a Libuše. Zahráli jsme si s létajícím talířem.

Po jedenácté hodině jsme se vydali na Ivančenu. Přišli jsme akorát na začátek oficiálního zahájení. Další naše cesta vedla na vrchol Lysé hory. Oproti loňsku tam nebyl téměř žádný sníh. Na druhou stranu bylo chladněji. Šílený Rony šel v sandálech a pak dokonce boso! Po krátkém odpočinku jsme se vydali dolů. Další zastávka byla na Albínově náměstí, kde proběhl další úsek Stopaře. Boj mezi G'Gugvintty a Vl'hurgy byl nemilosrdný až krutý. A já, fňuk! jsem byl poslední a prohrál jsem na celé čáře!

Další fotky: http://kunik.rajce.idnes.cz/Ivancena/

Jelikož se tato tělocvična měla konat den před zápasy Moravské lakrosové ligy v Brně, bylo rozhodnuto, že se uskuteční král uzlů, aby se naši sportovci moc neunavili. Na začátek jsme si dali na rozehřátí fotbálek. V lítém boji proti sobě stáli družstva Vasil-Kešu-Vědec a Libuše-Rony-Péťa-Polda. Druhý, papírově slabší tým, překvapil a vyhrál poměrem 2:0.

Pak jsme se již vrhli na vázání. Začali jsme již tradičním vázáním 6 základních na 4 vázačkách. Dále jsme pokračovali vázáním co největšího počtu uzlů z daného seznamu za 2 minuty a nakonec bylo vázání ve ztížených podmínkách. To bylo tentokrát upraveno tak, že měl člověk zavázané oči, musel jít a najít někde před sebou ve vzduchu visící provaz a na něm uvázat škoťák.

Po těchto kláních v uzlování byl vyhlášen nový král uzlů. Tím se stal Kešu, na druhém místě se shodně umístili Vědec a Rony a na třetím místě jsem skončil já (Libuše).

Další fotky na adrese http://kunik.rajce.idnes.cz/kral_uzlu/

Po čtvrtečních náborech jsme uspořádali akci na přilákání nových členů. Na louce jsme si zahráli lakros, softbal, zastříleli jsme si z luku, změřili své síly v kuličkách i v hodu míčkem na cíl. Snad akce oslovila co nejvíce lidí a povede se nám zvrátit nepříznivé počty členů střediska.

Filmový klub je teď poněkud nová akce protože jsme se shodli že by bylo dobré se podělit s ostatními o nějaký dobrý film. Dohodlo se tedy promítání filmů: Pád do ticha , Monty Python a svatý grál. Jak se dohodlo tak se i stalo. V pátek po akci před klubovnou jsme se sešli abychom si tedy pustili ty filmy. Akce to byla plánovaná asi tak na tři hodiny ale odvážlivci se dohodli že si to trochu prodloužíme přez noc. Byl jsem obětován a dotáhl tam i svůj vrak PC určený pro další promítání. Základní dva filmy Pád do ticha a Pythony které obstraral Natan (spolu s projektorem Díky!) se tedy pustily.Předcházelo jim ovšem video z vánoční výpravy pro ty co jej ještě neviděli. Nejprve se tedy pouštěl Pád bylo to i se zvukem (Šátkovy bedničky taky Dík!) ikdyž podle názvu to moc tiché nebylo. Drama o dvou horolezcích natočené podle skutečné události bylo docela napínavé hlavně pro ty kteří jej neviděli dříve.Opravdu kruté co člověk dokáže jen pro to aby přežil. Nakonec tam ale vše dobře dopadlo. Další film od britské partičky Monty Python byl film Svatý Grál. Pro změnu po předchozím filmu tentokrát komedie o putování krále artuše po Anglii, prokládané bohatým humorem a skvělými hláškami a také hledáni svatého grálu. Tak tedy bylo oficiálně skončeno promítání ale pak začalo to neoficiální ´´Noční´´ . Každý donesl nějké své oblíbené nebo dobré filmy a jelo se.Počalo se tuším filmem 300 poté Euro tip (šátek), nějaký artový film na název si opravdu nevspomenu (libuše),Ali-G (rony). Filmy byly prokládány pauzami na vaření čajíku, chlazení a výměně projektoru, a pouštění hudbya samozřejmě hlavně věnované jídlu! No také docela dost lidí v průběhu noci odcházelo a z asi 18-ti lidí zůstalo pak 10 odvážných (Míša, Klára, Kešu, Vědec, Šátek, Polda, Péťa, Libuše, Vašek, Rony). No spát jsme samozřejmě nešli přece si tím nebudeme krátit promítání! No akorát ti co zůstali opravdu poslední se nevyhli velkému úklidu(a taky části fimu RRRrrr). No ale jinak pěkně podařená akce myslím že neměla chybu a mohla by se zopakovat, tedy pokud se sežene dostatek dobrých filmů!

Tento rok se Vítání jara konalo na netradičním místě. Vlakem jsme dojeli do Jistebníku. Přes Zelené pláně jsme se vraceli až ke klubovně. Kromě her jsme samozřejmě soudili Morénu Zímovčikovou. Soud byl opět nestranný a Moréna byla odsouzena. Soudce přes protesty státního zástupce přihlédl k argumentům obhájce a Moréna nebyla upálena, ale pouze utopena v řece! Takže sraz byl buď na luně nebo rovnou na Svinově.Já a pár lidí jsme se sešli na luně.Když jsme dorazili na Svinov,bylo tam už spousta lidí,ale taky to mohlo být tím, že tam měla sraz i osmačtyřicítka.No nevím.Šli se kupit lístky a pak už fíí směr Jistebník.Cestou tam jsme hráli i s vlčaty a holkama "kamínky".Spočívá to v tom ,že si každý na začátku nahrabe 20 malých šutrů a na konci se snaží mít jich co nejvíc.Prostě za někým zajde,řekne "lichá nebo sudá" a tak dále.Však to všici znáte,vždyť jste tam byli.Vyhrál to asi Vašek nebo Zelí,teď už nevím.Na Zelených pláních se nejprve chvíli jedlo a pak se hrálo.Hrála se vybíjená na všemožné způsoby,hoňka,obíhaná a my kluci pak ještě chvilu nahrávky lakroskama.Přišel čas na Morénu.Jak už všici víte,nebyla spálena,ale utopena.No,když už nic,tak aspoň změna.Málem bych zapoměl,Keďa dostal na zadek, bo ten den měl 18.Tak všechno nejlepší,Davídku!!!Pak se zase šlo.Šli jsme přes rezervaci,až k mostu přes Odru.Tam jsme dali úsek.Byl velice zvláštní.Pořadí následující:1.Keďa 2.Pavel 3.Peťa 4.Libuše 5.Vědec 6.Mikro 7.Vasil 8.Šátek(ten byl naprosto marný).Spočívalo to v tom,že se měl hledat součet 42 na číslech z pátku.Pak se zase šlo.Došli jsme až na louku někde u Odry za Výškovicema.Tam jsme spočli,pojedli a zase šli hrát.Nejprve jsme zahráli jednu velmi zajímavou vybíjenou(chudák Natan musel běhat pro míč co 10 sekund,protože Šátek je kopyto) a pak Laptu.Nakonec jsme i s děckama zahráli rybáře a rybky a na závěr Šátkovu oblíbenou schovku.A to byl asi konec.Jen se došlo k luně a finito.Skutečně pěkná akce.

Na tělocvičnu se nás sešlo devět i s Natanem a hned jsme se vrhli na florbal. Poté následoval úsek dlouhodobé hry. Na tělocvičnu se nás sešlo devět i s Natanem a hned jsme se vrhli na florbal. Poté následoval úsek dlouhodobé hry: Pangalaktický megacloumák. Princip byl jednoduchý mezi lístečky postupně hledat čísla od 1 do 24. Zdálo se to jednoduché ale když kolem nějakého čísla projdete už počtvrté a nevidíte ho tak legrace trochu přejde! No úsek zvládli všichni akorát Veverák trochu překvapil posledním místem. No pak už jsme se vrhli na to co zbývalo tedy lakros a opět jsme při něm zjistili to, co už všichni víme a to, že nám to nejde a některé přihrávky dopadaly opravdu katastrofálně, proto jsme je jěště na úplný závěr trochu procvičovali.
Úsek dlouhodobé hry - Pangalaktický megacloumák:
1.Vědec, 2.Vasil, 3.Kešu, 4.Rony, 5.Libuše, 6.Péťa, 7.Polda, 8.Veverák