Letos jsme místo kasína v Monte Carlu navštívili Las Vegas. Společně s Čmoudíky jsme se vrhli na hazardní hry a dolary jen mizely....

Brambory, brambory a jeětě jednou brambory... Jak sám název napovídá-v tělocvičně se sešlo celé středisko a brobory. Nejprve jsme dorazili já s dětma a Vasil. U tělocvičny pak čekal Arašíd s nějakými svými pofiderními kamarády, a tak si asi ani nevšiml, že jsme dorazili. A když přicházeli ostatní, tak je taky asineinformoval, že by třeba mohli zazvonit. Nakonec to vyřešil jeden telefon a všichni byli vevnitř. Celkem komický začátek. A tak jsme se rychle převlékli a začali bramborohrátky. Úkolem skupinek, do kterých byly děti rozděleny plnit nejrůznější úkoly-samozřejmě s bramborama-ať už to byly běhy, štafety, bezruké předávky šťouchání brambor, přenést bramboru na hlavě... Byla sranda a nejen závodníci ale i přihlížející se balvili. Po sečtení bodů vyhrálo družstvo: Ryba, Poník, Lenča a co vyhráli? Co jiného než brambory. Příště to můžeme zkusit třeba s rajčaty...:-D

FOTKY: http://myska-zebra.rajce.idnes.cz/18.-20.2.2011_Vyprava_Naslepo/

Zase pátek? Tělocvična probíhala jako obvykle. Vybíjená, veverčí ocásky, fotbal s tenisákem, riziko... Klasicky blbneme, měříme síly. Rozhýbávamé svaly ať nám nezakrní. Jak se říka: ve zdravém těle zdravý duch.

Aneb zpátky do minulosti... Nevím, jestli si děti mysleli, že na ně v muzeu něco vybafne, ale 2 stateční se načli-Lenča a Zoubek. Od klubovny jsme se vydali co centra, kde jsme po cestě do muzea narazili na Klíčovou sochu-tedy sochu z klíčů, kterých bylo asi 81 000. Pokochali jsme se pohledem na nevšední umění a pokračovali jsme cestou o muzea. V muzeu jsme nejprve navštívili stálou expozici, kde jsme viděli jaké možné nádobí, zbraně, svazky knih, ale i nábytek byly nalezeny, nebo jseou nějak spjaty s Ostravskem. Ovšem hlavním cílem naší výpravy byl Jan Lucemburský, na jehož expozici jsme čekali asi třičtvrtě hodiny, protože se do místnosti, kde byly exponáty vystaveny, muselo vstupovat jen v omezeném počtu. A tak jsme čekali a čekali až jsme se konečně dočkali. Prošli jsme kolem ochranky do mírně osvětlené chladné místnosti, kde na nás čekali klenoty Jana Lucemburského a jeho ženy-koruny, žezla, náhrdelníky, šperkovnice, prstýnky a mnoho dalších. Dokonce jsme měli možnost prolistovat si dobovým zpěvníkem, který byl opravdu nádherně zdobený. Když jsme se dokochali, vydali se do šatny pro věci a pak na tramvaj a domů.

Je 16:00 a už se to tu pomalu začíná scházet. Žabka, která již čeká u tělocvičny, je jako vždycky vysmátá a vedle ní stojí ještě vysmátější Judas. Slepičím krokem přichází Vasil s Tygříkem a Čertíkem. To už se tu stavily zase jenom 3 holky?? Mávnu rukou a pomalu se sbíráme do bojiště. Nová podlaha zde doslova bije do očí. A jde se na to. Ten, kdo říkal, že tohle bude klidná akce, se spletl, dneska se vyběháme z podoby. Začínáme klasickým ,kolotočem'. Zdá se Vám nefér, že hrajou 3 holky proti dvoum velkým urostlým chlapům? Omyl. Ačkoliv většinu her naši kluci vyhrávají, holky je s přehledem drtí a na kluky jsou nemilosrdné. Judy po čertíkových vylomeninách lítá pro míč sem a tam, načež si jde v polovině hry sednout s krkem celým otlačeným od míče. Promiň Judy.



Člověk by až nevěřil, že holky, celé udýchané a spocené, Vás ještě budou přemlouvat na fotbal. No tak dobrá, zahrajem si tedy vytoužený fotbal. Družstva jsou celkem vyrovnaná, na jedné straně stojí Tygřík s Vasilem a Žabkou po celou hru zavřenou v brance. Na straně druhé stojí Čerrtík, já a Judas. Ovšem o to, kdo půjde do branky - do svého soukromého pokojíčku (jak by řekla Čertík) - jsme se museli přít. V poslední minutě dává gól Tygříkovo družstvo a zápas končí 7:5. Jdeme si na chvilku odpočinout.


Na poslední výpravě mi holky říkaly, kam všude by chtěly jet. Proto si vytahují papír a tužku a každá čmárá minimálně 5 míst. Pokud nepočítám jednodenní výlet do Prahy nebo výlet na Tutanchamona v Brně (který by stál přibližně 400 Kč), docházíme vskutku k zajímavým výsledkům typu ,ZOO' , ,Jízdárna' aj. Holky po fotbale konečně začínají chytat barvu v obličeji a tak se jde na další hru. Tentokrát však bodovačku. Po tělocvičně jsou rozházeny části rozstříhaného obrázku, pro které si musí holky běžet a po jednom je přinášet zpět na své stanoviště. Poskládat obrázek však není taková hračka, jak se zdá. Rybičky jsou všechny naprosto stejné. Jako první dobíhá Čertík a tím vyhrává nejvyšší počet bodů. Poté Žabka a o vteřinu za ní Tygřík. Po vyhodnocení utíkáme do šaten a hurá domů. S úsměvem na tváři se rozloučím se zbytkem dětí a všichni si jdou svou cestou. a Tak končí náš oddílový páteční den.

Sice ještě nemáme klubovnu, ale to nás neodradí uspořádat výtvarnou oddílovku. Jelikož byla klubovna ORJ volná, rozhodli jsme se pro ni.Nejdřív jsem posbírala děti u klubovny a pak jsme se vydali do Vítkovic. Oříškem bylo dostat se dovnitř, což se nám asi po 15 minutách povedlo. Když jsme se usadili, vybalili pastelky, tempery, vodovky a papíry, začali jsme tvořit. Jelikož se blížil Valentýn, tak jsme si vyrobyli valentýnka. Pro rodiče, kamarády, nebo své drahé polovičky. Když dorazila i Míša, vrhli jsme se na savování. Všichni jsme Míšu pozorně poslouchali, protože savo je nebezpečná věc. Jakmile jsme si své výtvora navrhli, sáhli jsme po štětečku namočeném v savu a obtahovali jsme, až nám vznikly krásné výtvory. Chvilku jsme počkali, až nám uschnou a mezi tím jsme pouklízeli. Když pak byly výtvory suché, sbalili jsme si je, posbírali věci a vydali se domů. Doufám, že se vyrobené valentýnky líbily a udělaly radost.

Během pololetních prázdnin jsme vyrazili na chatu Laryška nedaleko Slavíče. Lovecká chata je super, žádná elektřina, krb, útulná místnost... KLuci vyrazili již v pátek ráno. Chumelilo, sníh zasypal krajinu. Cesta na chatu byla dlouhá, ale všichni ji přežili.
Během celého prodlouženého víkendu jsme hráli velkou špionážní hru. V sobotu jsme se vypravili na Slavíč, odpoledne jsme před chatou postavili sněhové monstrum. Počasí se však změnilo, silně se oteplilo a naše stavba se zřítila.
V neděli jsme se vraceli krajinou, kde již nebylo po sněhu ani památky.