Dubnová výprava nás zavedla na tradiční oddílová tábořiště. Nejprve jsme byli na Včelí louce. Pak jsme se přesunuli do údolí Bitovského mlýna. Na Včelí louce jsme si zahráli na ufóny. Louka však byla místy rozrytá a bahnitá. Pěkně jsem si zašpinil boty! Po svačině jsme se vydali na Bitovský mlýn. Nakonec jsme šli až kousek dál. Po překonání potoka jsme si převlekli a pustili se do her.
Při zpáteční cestě jsme váleli sudy z prudkého svahu. Já jako fotograf jsem se báječně bavil.

A v pátek co? :) V pátky si občas zaskočíme zaskákat zaběhat, změřit nejen fyzické síly, ale i skautské dovednosti do tělocvičny. Hry jako vybíjená, rizika nebo veverčí ocásky nesměly chybět. Abychom se i trochu procvičili v šifrách, dostali děti za úkol vyluštit zprávu v morseovce. když jsme dopřemýšleli, přebytečnou energii jsme vyběhali a pomalu se vydali domů.

Děkuji všem, kteří se zúčasnili brigády! Díky vysokému počtu účastníků z našeho střediska bylo všech 8 palet cihel přesunuto do prvního patra v rekordním čase cca 2 hodiny.

Málo lidí, málo her..:( I když jsme se sešli ve velmi útlém počtu, tak jsme si alespon obodovali denníky a šli se projít do Běláku. Snad příští účast bude hojnější.

• zúčastnění: Natan, Veverák, Šátek, Corny, Věrka, Vasil, Depe, Zelí, Borůvka, Vědec

Program
• Trochu Tiku v Atlantiku: oddíly se co nejrychleji rozmyslí, zdali se chtějí účastnit, pak se přihlásí na webu vodáků
• třídní schůzky na nábor táborů: Mitušky má Corny a Vašek, Kosmonautů má Vědec a Šátek, Lukášovu má Věrka a Andy
• přihlášky na tábor: vedoucí oddílů, kdo ještě neposlal přihlášky, ať je pošlou Borůvce a staví se pro ně do práce k Borůvce, CO NEJRYCHLEJI!!!
• tělocvičny: 8. 4. Skauti, 15. 4. Vlčata, 29. 4. jestřábi, 6. 5. Čmoudík, 13. 5. Skautky
• 30. 4. Ivančena, pro celé středisko, vede Corny
• Hraj si, Ostravo!!! datum: 1. 5. 2011, místo: před bývalými kasárnami; naše hlavní činnost: provazové bludiště (detaily vymyslí Veverák); vedlejší činnosti: lakros (Vašek), výtvarná činnost (Věrka), vzduchovka a luk (Corny), meče (Chroust), slackline (Polda), tančení (Vasil se zeptá holek), malování (???); věci na zařízení: logy Vědec, stan Natan, lana Veverák, stolek Natan a dveře od skříně Borůvka, várnice a stany ze skladu Borůvka, kelímky Veverák, křídy Šátek, bonbony Borůvka; budeme rozdávat letáčky na tábor, zajistí Natan; jinak za všechno může Veverák
• látky na týpka: koupí se látky za 30 – 50 tisíc Kč, poslat na adresu kanclu od Borůvky, bude se šít tam (asi)
• příští rada 29. 4. v 18:30 v Dakotě

A tak jsme se tak sešli ve 4 hodiny odpoledne před Lunou. Chvíli pršelo, chvíli slunělo, zkrátka aprílové počasí. Bylo nás 20. S ničím jsme se nepárali a hned jsme se pustili do hraní... teda abych nepředbíhal, nejdřív jsme se pustili do vysvětlování pravidel hry... no ono vlastně před samotnými pravidly hry jsme si vymysleli ještě i jiná pravidla pro jinou hru, ale to už zabíhám moc do detailů. Ale vlastně proč to neříct, že jo?? Tak teda: ze začátku Jestřábi všechny ostatní záměrně mystifikovali jakousi bojovkou potmě a svázání ve trojicích někde v centru a bez peněz nebo co.. Mikro začal se svou skupinkou dávat dokupy peníze na jízdenku a Čertík chtěla prodat deštník!! Prostě sranda jak na Apríla... No ale tak sme sa nasmáli, a včil z vážnějšího sódku. Někdy před půl pátou se Jestřábi, převlečení za hokejisty, černochy, ruské bohatýry, mouchy cécé a panáčky z karet, rozprchli po hracím území. Pár minut na to je ostatní začali chytat. Ze začátku to všem ještě běhalo, ale ke konci někteří, hlavně ti ze starších ročníků, svůj pohyb omezili na lehkou chůzi a slova dávali jen za úkoly (např. kreslení čárek na čelo soupeřům, točení se kolem tyče či skákání přes kaluže... ). Slova, ta byla alfou omegou celé hry. Kdo si jich pamatoval nejvíc, vyhrál. Samozřejmě musel umět běhat. Třeba takový Žába se s tím moc nepáral a lítal od jednoho Jestřába k druhému. Již se však blížil konec akce, největší snaživci se ještě snažili dohnat co se dá a už byl závěrečný nástup u klubovny (teda alespoň u torza klubovny). Jak již bylo řečeno, nejlepší vyhrál. Teda takhle by to mělo být. Dnes ne. Dnes nejlepší prohrál! Vyhrál poslední. Už si sice nepamatuji, kdo to byl, ale ještě jednou congratulation!!! A to je vše přátelé... :-)

Auta, vlaky, letadla, to jsou pěkná lákadla. Vydali jsme se do-podle mě z jenoho z nejkrásnějšího-muzea. A to do Kopřivnice. Jelo s námi i pár zástupců z chlapeckého a dívčího oddílu. Nejen, že jsme zhlédli historické automobily, vlaky, velké nákladní Tatrovky, letadla, ale dozvěděli jsme se také jak to bylo s vývojem automobilového průmyslu v českých zemích. Poté, co jsme prošli celý areál muzea, vydali jsme se do pakru, kde jsme si zahráli závody s autíčkama, kde jsme je pošťuchovali tak aby nevyjeli z dráhy. Na odpočninek jsme si zahrili na jelena a na porovnání sil trojnožku. Poté jsme se nasvačili, pohoupali se na tamnějších lodičkách, snažili se udržet rovnováhu na betonových kůlech, ale překvapil nás mírný deštík. K našemu štěstí už byl čas jet domů, a tak jsme se vydali na vlak. Na nádraží zbyl čas, a tak děti dostali za úkol po dvojicích vymyslet libovolný příběh na téma AUTA. Jo jo...automobily byly, jsou a budou vždy krásné.

Tradiční středisková akce, tentorkát opět netradične... reportáž o akci Pro místní noviny: Ostravští skauti vítali na zřícenině hradu jaro 20.3.2011 Včera, v sobotu 19. března se na bývalém hradě Šelenburk u Krnova uskutečnila tradiční akce skautského střediska Modrý Šíp z Ostravy-Zábřehu, nazvaná Vítání jara. Ostravští skauti a skautky zaháněli zimu a vítali nové jarní období, což bylo spojené se starým zvykem „Vynášení Morany“. Současné skautské středisko Modrý Šíp Ostrava bylo založeno v roce 1981 jako malá skupina nadšených kluků v rámci většího pionýrského oddílu. Postupně se rozrostla a osamostatnila, kvůli problémům s vedením opustila pionýr a jako turistický oddíl vstoupila v roce 1990 do znovuobnovené skautské organizace. Během 90. let se oddíl rozrostl na „středisko“ – sdružilo se v něm několik oddílů rozdělených podle věku a pohlaví skautů – oddíly chlapců, dívek a Vlčat a Světlušek, tedy dětí do 12 let. V této podobě, rozšířené ještě o klub roverů a rangers pro skauty a skautky mezi 15 a 25 lety funguje dodnes. Za tak dlouhou dobu se ve středisku vytvořilo mnoho nejrůznějších tradic a rituálů. Jedním z nejstarších je tzv. Vítání jara.
Vynášení Morany, nazývané též Vítání jara, patří k nejstarším folklórním zvykům v českých zemích. Morana (nebo taky Mora, Mořena, nebo Kostroma) je pravděpodobně ztvárnění slovanské pohanské bohyně záhrobí a je personifikací zimy, chladu a smrti. Její jméno vychází z kořenu mor, což v polštině znamená smrt. Na jaře ovšem končí její vláda, proto vzniknul rituál, který měl zajistit konečný odchod zimy, oteplení země a obnovení přírody a vegetačního cyklu. V relativně ustálené podobě se tento obřad zachoval jako lidový zvyk až do dneška. Odchod zimy se nejlépe zajišťuje její likvidací, a proto bývá figura zimy, dost často slaměný nebo hadrový panák s ženskou tváří, upálena a následně hozena do vody a utopena. Jedná se o jednu ze stále živých a obnovovaných lidových zvyklostí, jak dokládá i její praktikování mezi skauty v našem středisku. Podle tvrzení Rostislava Fojtíka, který Modrý Šíp zakládal a dodnes je v něm činný jako vedoucí chlapeckého oddílu, se tradice Vítání jara udržuje velice dlouho. První akce s tímto názvem se konala již v březnu 1984 na louce nedaleko Kyjovic. Od té doby pokračuje, na mnoha místech a v mnoha úpravách. Morana dostala nejrůznější podoby a velikosti (od kolosů z hadrů a chrastí, které muselo nést více kluků, po malé, symbolické figurky), stejně tak umístění i způsoby její likvidace se dost měnily. Zimu náš oddíl zaháněl na loukách kolem Kyjovic a Horní Lhoty u Ostravy, v bývalém lomu pod Bílou horou u Štramberku, na pláních u řeky Odry u Jistebníku či pod hradem Helfštýn. Morana byla nejdříve spálena a její zbytky poté házeny do řeky či do potoka, kamenovány, nebo zahrabávány pod zem. Jistou specialitou našeho střediska je zajištění soudního procesu pro Moranu před samotnou exekucí kvůli nestrannosti. Rozsudek je ovšem každoročně stejný, smrt Zimě a uvolnění místa pro příchod jara.
Stejně jako každý rok i letos se tedy konalo naše tradiční Vítání jara. Přestože po většinu roku operují oddíly střediska (chlapecký, dívčí, vlčata a světlušky) samostatně, tato výprava patří k několika střediskovým, tedy společným akcím. Jako místo letošního procesu s Moranou Zimovou byl určen hrad Šelenburk nebo též Cvilín. Tato poměrně zachovalé zřícenina stojí na tzv. Zadním Cvilínském kopci, asi 3 km od městské části Krnova Cvilín. Je to oblíbený cíl mnoha našich výletů, často spojených s nejrůznějšími bojovými hrami. Ráno se na Svinovském nádraží sešel slušný počet lidí, od dětí z prvního stupně základních škol přes jejich starší spolužáky a středoškoláky až po studenty vysokých škol a již dospělé vedoucí, které všechny spojuje přes rozdílný věk příslušnost ke středisku i ke skautu jako takovému. Naše skupina v počtu asi 20 lidí se tedy přepravila vlakem na nádraží Krnov-Cvilín, pod úpatí Cvilínského kopce. Počasí vypadalo jako by se zima stále nechtěla vzdát své vlády, pod chladnou a zataženou oblohou profukoval studený vítr a místy se snášel déšť se sněhem. Po krátkém průchodu městem bylo nutné vyjít nahoru na kopec po schodišti vybudovaném z 222 kamenných stupňů. Ty vedou až na vrchol Cvilína na místo nazvané též Mariánské pole. Stojí zde barokní poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné, který tvoří výraznou dominantu širokého okolí a nově opravená Kalvárie. Na louce vedle kostela jsme se zastavili na pár her a na krátké občerstvení. Poté jsme si prohlédli další místní památku, 29 metrů vysokou Lichtenštejnskou rozhlednu a pak následoval přesun po hřebenu kopce na 1,5 km vzdálený vrchol Zadního cvilínského kopce, kde stojí zřícenina hradu Šelenburk. Po prohlídce hradu bylo přistoupeno k vykonání hlavního cíle tohoto výletu, symbolické skoncování s Moranou a tedy i se zimou. Vystoupili jsme tedy na vrchol zbytku donjonu – obytné věže, která je prý největší v české části Slezska a tvoří nejvýraznější část hradu.
Po poradě vedoucích se rychle vytvořil soudní tribunál, mající za úkol správně a spravedlivě zvážit přečiny a zločiny Zimy a vyřknout ortel. Tvořili ho soudce, žalobce, tříčlenná porota, oficiální plačka, soudní zřízenec a soudní fotograf. Kvůli zjednodušení procesu byl za obhájce zvolen nepřítomný člen našeho vedení. Tribunál i s přihlížejícími se shromáždil okolo otvoru na vrcholu věže a soud mohl začít. Zřízenec byl vyzván, aby donesl obžalovanou. Letos to byla menší figurka vyrobená z prádelních šňůr, připomínající poněkud přerostlou vúdú panenku. Bylo přistoupeno k procesu, soudce dal slovo generálnímu žalobci. Ten předvedl krásnou a plamennou obžalobu, obvinil Moranu z několika zločinů, především přivolávání špatného, mrazivého a sychravého počasí, roznášení nemocí a (jak dokazoval sobotní nečas) i zbytečného protahování zimy. Nepřítomná obhajoba neměla k obviněním co říci, rovněž obžalovaná se k nim nijak nevyjádřila. Rozsudek tedy nemohl být jiný než nejvyšší trest, porota uznala Moranu vinnou v celém rozsahu obžaloby a soudce ji odsoudil k upálení, svržení do věže a ukamenování. Soudní zřízenec dostal pokyn k provedení výkonu trestu. V ten okamžik ukázala zima znovu svou sílu a pokusila se o poslední obranu. Lehké sněžení trvající od našeho příchodu na hrad zesílilo svou intenzitu téměř až do vánice a přes snahu celého tribunálu se nepodařilo Moranu obalenou do trávy a chrastí zapálit. Proto se musela exekuce zkrátit a omezit pouze na druhou část. Morana byla za všeobecného jásotu shozena do 6 metrů hlubokého otvoru donjonu a kamenována – každý člen střediska si hodil svůj kámen, aby zima konečně odešla a nastalo jaro. Snad to Zima pochopí a počasí se do budoucna udobří. Po vykonání rozsudku a tedy i ukončení vlády zimy jsme si sbalili věci a vydali se na cestu zpět. Po další zastávce u kostela na Mariánských polích jsme sešli dolů do města a odjeli vlakem zpátky domů.
Třebaže účast nebyla tak masivní jako v předchozích ročnících, myslím, že se akce přece jenom povedla. Účastníci odcházeli i přes nepřízeň počasí nadšení a spokojení a to je nejdůležitější. Doufám, že bude naše středisko pokračovat v podobných aktivitách, ať už je to Vítání jara nebo letní stanové tábory, sportovní turnaje, vícedenní vánoční výpravy na chaty a další akce. Rozhodně si ovšem nemyslím, že by skauting byl pouze přežitkem a otázkou minulosti, jsem si jist, že má stále co nabídnout i dnešním dětem a mládeži a naplnit zábavně i užitečně jejich volný čas.