Dnes se nás na nádraží Ostrava - Střed sešlo sedm.

Nasedli jsme na vlak, který nás dovezl až do Frýdlantu nad Ostravicí. Od tama se vyrazilo na Ondřejník. Cesta byla nenáročná a celkem i rychlá. Na Ondřejníku jsme si zahráli pár her, vypili čaj, dali si bramborák a pokračovali v cestě. Oklikou jsme se dostali zpátky do Frýdlantu. Tam jsme si zašli na džus. 

Následovala už jen cesta vlakem domů a konec výpravy.

Účast byla hodně slabá. Přesto jsme se vydali do Běláku, kde jsme si zahráli pátraci hru. Dvě družstva nejprve roznesly po lese části zprávy a zaznamenaly je do mapy. Pak se zpráva hledala a samozřejmě probíhal nelítostný boj mezi družstvy.

Na této oddílovce jsme vyráběly látkové podtácky, na den v ZOO, který se bude konat 29.4.2017, kde si můžete jít nějaký podtácek koupit :) 

Ráno jsme se vydaly ve velmi malém počtu na Slezskoostravský hrad, kde se konal masopust. Prohlédly jsme si stánky, podívaly se do hradu a do hradních sklepů, kde byla výstava čertů, daly si nějaké občerstvení, pak se k nám přidal Vědec a koukli jsme se na masopustní průvod a popravu kozla. A vydali se zpět domů. 

Dnes se nás sešlo třináct. Jmenovitě:  Jirka (Lososák), Judas, Arašíd, Veverka, Beruška, Maruška, Králíček, Johanka, Onfu, Eda, Vydra, Max, Slimák.

Z autobusové zastávky “Benzina“ jsme odjeli autobusem do Frýdku. Tam jsme přestoupili na další bus, který nás dovezl až na Visalaje. Tam výlet začal. Pomalím tempem, které bylo přímo úměrné ledu na cestě, jsme se vydali na vrchol. Tam jsme si zahráli bojovku, při níž holky měli za úkol přenést zraněné partyzánské vojáky do bezpečí. V tom jim bránili kluci. Hra skončila tak že v časovém limitu se holkám povedlo přenést jedenáct vojáčků. To bylo hodně, no bohužel ne všichni. Proto zvítězili kluci.  Následoval přesun k zřejmě opuštěnému hotelu “Kysuce“. Tam jsme si zahráli Eskymáckou honičku.  Po ní jsme se přesunuli do restaurace na zelňačku a ovocný čaj. Po jídle jsme se vydali zpátky dolů. Cesta utíkala rychle. Přece jenom byl všude led.  Dole následovala pauza na kofolu nebo džus (zkrátka pití podle chuti).  Následoval odjez domů. Ten nešel úplně podle plánu. V jednu chvíli to už vypadalo, že se domů vůbec nedostaneme. Naštěstí všechno dobře dopadlo. V Ostravě jsme se všichni rozešli domů.

Konec hlášení! J

Sešli jsme se v klubovně a zahráli si pár nových deskových her. Nejvíce vítězství získal Ondra.

Pár z nás se vydalo na krytý bazén Čapkárna v centru Ostravy, nejdřive jsme plavaly a ktomu sjížděly tobogán, potom jsme šly do vodní jeskyně a pak si některé skautky plnily odborku plavec. 

Vypravili jsme se do Beskyd. Vlakem jsme dojeli do Mostů u Jablunkova a vystoupali až k chatě Gírová. Před chatou jsme si zahráli pár her a úseky celoroční hry. Zašli jsme si na polévku do chaty. Na zpáteční cestě jsme závodili v jízdě na skiběžce.

Odpoledne jsme Se vydaly do loutkového divadla v Ostravě , tam jsme s plno lidmi z tri králové sbírky shlédli pohádku o Šílené smutné princezně , která byla napůl loutková a na půl hraná , na konci jsme dostaly jeste neco sladkého a jely zpět domu 

Začalo to jako každá jiná schůzka. Sešli jsme se jako obvykle v klubovně, kde jsme si něco málo zahráli.  To byl ovšem jenom začátek.

Abych to vysvětlil…

Před opravdu, ale opravdu mnoha lety, na místě kde dnes stojí naše krásná klubovna stál malý Aztécký chrám boha slunce. Tento chrám byl ukrytý hluboko v místních lesích, tak aby ho jenom tak někdo nenašel. V chrámu žil jeden starý kněz, který zde byl vyslán samotným vládcem Montezumou, aby  zde, v nitru Evropy, ukryl poklad.

Kněz tak učinil. Nicméně byl starý a často zapomínal. Proto si vytvořil několik vodítek, které ho v případě potřeby dovedou k pokladu. První vodítko si napsal na svůj nákupní seznam … Který ztratil. Celý zbytek života strávil tím, že ho hledal. Samozřejmě neúspěšně.

Podle legendy ho jeho duše hledá dodnes. Říká se, že jednou za sto let jde onen seznam najít.

Co čert nechtěl, tento pátek to bylo přesně zmíněných sto let. Proto jsme prohledali klubovnu, jestli ho náhodou nenajdeme.

Stalo se něco neuvěřitelného. My ho našli.

Podle vodítka jsme se ve dvou skupinách vydali do altánku na běžeckém okruhu poblíž klubovny. Tam bylo další vodítko.

Na něm bylo zašifrováno toto: Vydejte se tam, kde stojí železný oř. Na místo též zvané Vítkovice.

Dalším bodem cesty proto bylo Vítkovické nádraží. Tam bylo třetí vodítko. To nás poslalo do osady se jménem Frýdlant nad Ostravicí.  Tam na náměstí v kašně bylo čtvrté vodítko. Podle něj měla být do kašny vhozena mince. Po vhození se poklad opět zjeví na místě, kde stál chrám. Tedy v klubovně.

Do příjezdu vlaky nám zbývala trocha času. Strávili jsme ji nad šálkem čaje v místní kavárně. Po čaji jsme se přesunuli na nádraží a vyjeli opět k Ostravě.  Po příjezdu jsme došli ke klubovně, kde už na nás čekal poklad. Tím byly celé dva kilogramy gumových bonbonu a dvě flašky dětského šampaňského.

K pokladu jsme přidali vlastní zásoby a pustili se do jídla. Po jídle jsme si pustili pohádku “Herkules“ a šli spát. Ráno budíček, rozcvička, snídaně a odchod domů.

Konec hlášení.